Neslyšící katolíci

Rozhovor s Denisou

Denisa je maminka 2 dětí. Má za manžela Michala, který je taky neslyšící , a je z věřící rodiny.
Denisa se díky manželovi nechala taky pokřtít.
Tak jsem jí pozvala na kafe a na rozhovor.
Hned mi odpověděla, že ráda přijde a domluvily jsme se, že rozhovor proběhne bez videa.
Dali jsme si u nás kafíčko a děti si hrály v pokojíku, nebylo to jednoduchý,
děti nás neustále volaly přerušovali mami pojd hrát ☺





Alena : Ty jsi byla od malička vychovávaná v nevěřící rodině?
Denisa: Moje maminka, která je z pěti sourozenců nejmladší, pochází z věřící rodiny. Všichni v její rodině jsou pokřtění a chodí do kostela, jen moji rodiče ne. Zdálo se mi divné, že všichni příbuzní jsou pokřtění, jen mě a bráchu rodiče pokřtít nedali.
Později jsem ten důvod pochopila. Moji rodiče byli v minulosti komunisti.

Alena : A kdy jsi se rozhodla, že chceš být pokřtěná?
Denisa: Když jsem se seznámila s mým manželem Michalem, řekl mi, že věří v Boha.
Jednou jsem zahlédla, jak se tajně modlí. Ptala jsem se ho, proč se modlí,
A on mi odpověděl, že se modlí za mě a za naše děti.
To mě hodně překvapilo a dojalo. Zatoužila jsem, abych byla pokřtěná já i mé děti.
Díky mému manželovi Michalovi a jeho babičce jsme poznala, kdo je Bůh.
Několikrát se mi stalo, že jsem šla zamyšlená přes přechod. Někdo mi jakoby řekl „otoč se“. Já se otočila a na poslední chvíli zahlédla auto, které by mě bývalo přejelo. V ten moment jsem si vzpomněla na to, jak se za mě můj manžel modlil.

Když jsem řekla mamince, že se chci nechat pokřtít, byla proti tomu. Vadilo jí i to, že i naše děti budou pokřtěné. Ale tatínkova maminka (babička) i moji příbuzní mě podporovali a byli rádi. Chtěli taky přijet na můj křest, ale bydlí strašně daleko a mše byla až pozdě večer.

Alena: Co se ti líbilo na mši, při které jsi byla pokřtěná?
Denisa: Myslela jsem si, že to bude trvat cca 1 hodinu, ale nakonec to bylo dlouhé asi 4 hodiny :-/, ale díky tlumočnici Romaně to uteklo. Jak krásně a perfektně znakovala ☺ cítila jsem světlo. Nejhezčí zážitek pro mě byl, když jsme do ohně hodili papírek,
Na který jsme Bohu napsali své hříchy za celý dosavadní život, svá přání a prosby.
Bála jsem se, abych ten papírek hodila přesně do ohně, ne vedle ☺, měla jsem z toho pak krásný pocit ☺

Alena: Jsi už křesťanka. Co dál? Máš nějakou představu?
Denisa: Po křtu jsem asi 3 až 4 dny měla v hlavě pořád to, co kněz Stanislaw vyprávěl při mši ☺
Chci se zlepšovat, chci víc se snažit. Vím, že jsem taková náročná......nejen na sebe, ale i k ostatním v rodině a příbuzným ☺