Neslyšící katolíci

Rozhovor s Hankou " Cítím se dobře ve společenství neslyšících " 26.8.2014

V srpnu v deštivém počasí Hanka přišla k nám na kafe a přinesla jako vždycky ke kafi sladkost, ☺ kterou ona ke kafi miluje. A bylo nám jedno, že je venku ošklivo. ☺





Alena: Jaká byla rodina, ve které jsi vyrůstala?
Hana: Narodila jsem se ve Strakonicích, moji rodiče nebyli věřící, jen babička.
Když mi bylo 7 roků, babička mě brávala do kostela, i když já jsem tomu moc nerozuměla. V 10 letech mi babička zemřela. A po její smrti (od mých 10 do15 let) jsem hodně trpěla, protože tatínek pil alkohol…
Doma jsem hodně pracovala a díky mamince jsem se naučila všechny práce: prát, žehlit, péct, vařit atd.

Alena: Letos jsi se nechala pokřtít, můžeš nám o tom vyprávět?
Hana: Jako mladá jsem se vdala. Naše manželství vydrželo 25 let, ale bylo to velké trápení. Ted jsem rozvedená, ale spokojená. Mám 1 dospělého syna.
Pracovala jsem v tiskárně, kam zrovna nastoupila neslyšící Pavla. Pavla po práci pořád někam chodila, měla spoustu akcí a programů. To mě zaujalo. Ptala jsem se jí, kam pořád chodí. Pavla mi odpověděla, že chodí do kostela do Nových Butovic a pak jdou s neslyšícími na kafe a na besedu. Zeptala jsem se jí, jestli můžu taky, tak mě vzala s sebou. A mně se to tam moc líbilo, cítila jsem se tam ve společenství s neslyšícími dobře.
Ted se scházíme každý měsíc na faře ve Vršovicích. Tam se mi to líbí.
Vede to tam kněz Stanislaw. Líbí se mi jeho chování, je to sympatický člověk. V době mé krize mi kněz Stanislaw hodně pomohl. A naučila jsem se odpouštět synovi. Sama jsem se přihlásila na přípravu na křest, protože v Boha věřím.