Neslyšící katolíci

Rozhovor s Jitkou " Boha oslovuji tatínku " 1.10.2014

Jitka je studentkou filozofické fakulty na Karlově univerzitě.
Letos se Jitka nechala pokřtít, hodně jí ovlivnila z dětství babička, na kterou ráda vzpomíná.
Přijala mé pozvání na čaj a na rozhovor o své cestě jak našla víru v Boha.


Alena : Můžeš popsat, jak si k tobě Bůh našel cestu? Jak tě k sobě postupně volal?
Jitka : Bůh si ke mně našel cestu, už když jsem byla dítě. Prababička mě brala do kostela, doma jsem si prohlížela modlitební knížky. Obrázky s Ježíšem či Pannou Marií se mi strašně líbily, kostely mě přitahovaly. Vše náboženské, křesťanské mě vzrušovalo. Toto já beru jako znamení ☺ Sice to jsou maličkosti, ale dávám jim velkou váhu a jsem ráda, že to zažívám, že mě to tak k „Tatínkovi“ táhne ☺

Alena: Byly nějaké překážky na cestě k Bohu a ke křtu? Jak jsi je překonávala?
Jitka: Ano, bylo několik překážek. V pubertě jsem si myslela, že mě Bůh – Táta, opustil, ale spíše jsem sklopila oči před jeho voláním. Ale pak nastal zlom, obrat a já jsem mu začala jít zase naproti. Překážky byly různé – od posmívání, zesměšňování až po hádky s rodinou i různá setkání s některými lidmi. Ale vždy jsem si vzpomněla na Ježíše, jak byl trpělivý a věřil. Něco uvnitř mě hnalo vpřed. Když jsem se jakkoliv bála, říkal mi hlas: „Neboj, to zvládneš.“ Když jsem měla trápení, říkal:“Vydrž, díky překážkám budeš silnější.“ atd…Díky tomu jsem vždy měla motivaci nedat se porazit. Klopýtla jsem, někdy pády nebyly příjemné, ale zvedla jsem se a jdu dál. ☺

Alena: Jak jsi prožívala křest a jak prožíváš dobu po křtu? Volá tě Bůh stále? Jak?
Jitka: Ze začátku v době příprav jsem měla obavy, nevěděla jsem, do čeho jdu, ale pak jakoby mé nitro zaplnil klid, pohoda. Křest jsem si náramně užila. Bála jsem se, že si to neužiju kvůli své nervozitě, ale opak je pravdou. Po křtu jsem stále v kontaktu s Bohem, říkám mu Tati ☺ Promlouvám s ním, ať je to děkování, stěžování si či jen povídání nebo razení. Cítím pevné pouto. Cítím ruku, která mne chrání tak jako chrání rodič své dítě ☺

Alena: Co bys doporučila těm, kteří se na křest teprve připravují?
Jitak: Aby se nebáli a poddali se. Ať si to užijí. Táta ví, co dělá, má to vše naplánované. Ať jsou to starosti či radosti, vše má svůj čas a díky tomu jsme moudřejší a silnější. Ví, kdy má co přijít. Ale hlavně mu důvěřujme, modleme se k němu, nebojme se s ním prohodit pár slovíček. Mějme trpělivost.